O ❌ zbytečných hádkách, pasivní agresi, roli oběti a podobném vztahovém arsenu se můžete dozvědět tady: 

🦉 HLUBOKÉ PŘÍČINY MEZILIDSKÝCH KONFLIKTŮ

 

💻 Online kurz, srozumitelný, hutný a během 👍 tří minut můžete být uvnitř

::

TAJEMSTVÍ mezilidských KONFLIKTŮ 😡

Promiň, že jdu pozdě.
🙎 Jako vždycky. To si to neumíš líp zorganizovat?
🤷‍♂️ Umím, ale víš, jak bylo těžký najít místo k parkování?
🙎 Pořád máš nějaký výmluvy.
🤷‍♂️ Zato ty jsi dokonalost sama!

Jiná, i když vlastně stejná situace:

🤷‍♂️ Maminko, já jsem od bláta.
🙎 Už zase? To si nemůžeš hrát normálně?
🤷‍♂️ Když ono to klouže.
🙎 Pořád máš nějaký výmluvy.
🤷‍♂️ [Grrr]

Situace s pozdním příchodem se zvrhla v hádku o všechno možné a ta hádka se nastartovala úplně stejnou komunikační výměnou, jako kdyby nám bylo pět. Není to náhoda.

Každou hádku, kterou vedete dnes, můžete přepsat do dětské podoby. Jak to? Jednak v dětství jsme se to všechno naučili od ostatních a pak se taky při hádkách zapojují části osobnosti, které nejsou zrovna zralé.

(Řeč je teď o víceméně pitomých hádkách, ne o těch produktivních, které můžou vést k novému poznání.)

😐 Promiň, že jdu pozdě. / Maminko, já jsem od bláta.
> Konstatování faktu, komunikace rovný s rovným.

😡 Jako vždycky. To si to neumíš líp zorganizovat? / Už zase? To si nemůžeš hrát normálně?
> Rovnost ukončena, tenhle člověk si vylezl nahoru, dal ruce v bok a mluví na „zlobivé dítě“.

🤷‍♂️ Umím, ale víš, jak bylo těžký najít místo k parkování? / Když ono to klouže. >
„Dítě“ svou roli přijalo a zdůvodňuje nebo se vymlouvá jako ve třetí třídě, proč nemá úkol.

😡 Pořád máš nějaký výmluvy. / Pořád máš nějaký výmluvy.
> Nadřízenou roli si tenhle člověk rozhodl užívat dál. Může to už i být (nevědomá) nabídka na hádku.

💀 Zato ty jsi dokonalost sama!
> Nabídka přijata. Druhý opouští dětskou pozici, jde do nadřízené, čímž se kordy zkříží a přichází fight time. To zablácené mrně si na mámu moc vyskakovat nemůže, ale může pak třeba nejíst oběd. V dospělosti už máme bohatou slovní zásobu, abychom si zařídili výživnou desetiminutovku.

Problém tady byl v opuštění té zralé pozice a sklouznutí do komunikace typu „autorita“ – „provinilec“. Zkuste 💡 vymyslet, jak by takový rozhovor mohl od druhé věty pokračovat, kdyby zůstal ve věcné, zralé rovině.

Problém je v tom, že ten rodičovský autoritativní i dětský provinilý nebo vzdorovitý hlas v sobě pořád máme a je úplně jedno, kolik nám je. Když nejsou pod kontrolou, oba rádi předvádějí, co umí.

Jednotlivé části osobnosti, z nichž komunikujeme s druhými, probereme podrobně na kurzu 💡 HLUBOKÉ PŘÍČINY MEZILIDSKÝCH KONFLIKTŮ. Budete pak přesně rozumět tomu, co se v hádkách i mírových časech děje, jak zmenšit svůj podíl na zbytečných konfliktech a neskákat na konfliktní nabídky od okolí.